Slavní rodáci

Willibald Russ – sochař a keramik – (7.7.1888 – 27.7.1974).

Nejznámější práce : Goethův bronzový pomník pro Mariánské Lázně (1932), Chebská kachlová kamna z roku 1942 (jsou dodnes k vidění na Chebském hradě). V roce 1946 byl Russ odsunut. Umírá 27.července 1974 v Merkershausenu.

Josef Labitzký – hudební skladatel – (5.7.1802 – 19.8.1881).

"Český král valčíků" a nejslavnější hudební osobnost karlovarského regionu Josef Labitzký se sice narodil v německém prostředí historického hornického Krásna, ale v polsko-německé rodině, právě přibyvšího sem, evangelického emigranta Christiana Bohumila Lavitzkého (Labitzkého). Patrně již zde jsou kořeny Labitzkého pozoruhodného budoucího vztahu ke slovanské hudbě a české lidové písni zvlášť. Ale ještě na samý začátek jeho přebohatého muzikantského života.
Rodina se již po roce stěhuje do blízkého Bečova, kde se mu ve známém hudebním prostředí dostává všestranného vzdělání, ovládá několik nástrojů, začíná skládat první skladby. Přesto se vyučí postřihačskému řemeslu, aby zajistil potřebné svým sourozencům, když s nimi již v šestnácti letech osiřel.

Mimořádný hudební talent ho ale láká do světa, kde se dále vzdělává a získává zkušenosti. Ve Vídni se v letech 1825-1827 setkává s Josefem Lannerem a Johannem Straussem otcem, kterým se brzy věhlasem vyrovná. V roce 1835 přebírá "Kurorchester" v Karlových Varech, postupně jej rozšiřuje a přivádí ke značné dokonalosti. Mimo letní povinnosti pak mohl se svým orchestrem koncertovat v Polsku, Rusku, Anglii, Německu, Itálii i v mnohých městech českých.

Žil se svou početnou rodinou (11 dětí) v kulturně bohatém světoznámém lázeňském městě, kde patřil k váženým a obdivovaným osobnostem. Komponoval většinou populární taneční hudbu, která byla vydávána v mnoha evropských nakladatelstvích a byla v repertoáru všech orchestrů. Zejména jeho směsi českých, polských a ruských písní zvaly české obrozence k tanci a zpěvu na koncertech a bálech v Praze, Plzni a jinde. V Anglii naopak dobyl nesmírného ohlasu svou Čtverylkou národů. Zanechal celkem na 300 skladeb, z nichž řada byla velmi oblíbených a jsou zastoupeny ve všech hudebních archivech.

Více než jedno století k dnešní současnosti však přineslo mnoho nové hudby, nových tanců a melodií, proto k Labitzkému hudebnímu odkazu přistupujeme jako k nesmírně zajímavému historickému materiálu, pro který stojí za to sáhnout, dát na repertoár orchestrů a zaposlouchat se. Děje se tak v celém světě, bohužel v Karlových Varech ne.

Sporadickou vlaštovkou je činnost Orchestru Grandhotelu Pupp, který se v rámci svých straussovských aktivit snaží uvádět a propagovat i nesmírné bohatství melodií valčíků, polek, pochodů, čtverylek... obou Labitzkých - otce Josefa a syna Augusta, neméně proslaveného dirigenta a skladatele, kráčejícího ve šlépějích otce.

Zaznělo tak již na několik desítek kompozic, zachycených i na DVD "Labitzkého víkendech 2004, 2005, 2007" v programových sborníčcích, propagačních materiálech. Od roku 2007 se odvíjí také činnost "Společnosti přátel Josefa Labitzkého", která postupně osloví všechny instituce, obce i jednotlivce mající vztah k Labitzkému. I dnes je možné vyzvednout si přihlášku a stát se řádným členem a příznivcem.

Stark Johann Josef – barokní malíř (1700-1748).

Wilfert Karl – sochař (8.4.1848 – 15.7.1916) – podílel se na sochařské výzdobě Mlýnské kolonády v Karlových Varech.

Johann Caspar Ferdinand Fischer – hudební skladatel, klavírista a dvorní kapelník (6.9.1656 Krásno - 27.8.1746 Rastatt).

Další pozoruhodnou osobností, na kterou mohou být krásenští velmi hrdi, byl významný představitel barokní hudby v Čechách a v Německu - budoucí "bádenský Bach" Johann C.F.Fischer.
Na svět přišel v rodině místního "Schuhmachera" - ševce Wolfa Fischera, ale pak se s ním setkáváme až při studiích na piaristickém gymnáziu v Ostrově, později v již aktivní službě dvorního kapelníka a skladatele vévodů Sasko-Lauenburských, zde sídlících. Dvůr měl čilé styky s Prahou, Roudnicí, zajížděl do ciziny, mladý Fischer tak vstřebával především vliv módní hudby francouzské (J.B.Lully), čímž se od současných německých skladatelů odlišuje.

V roce 1690 se provdala princezna Franciska Sibyla Augusta za markraběte bádenského Ludwiga Wilhelma a Fischer přešel do služeb i tohoto dvora. Zdá se, že byl dobře zabezpečen, neboť zakoupil v Ostrově dům a oženil se s dcerou jáchymovského purkmistra. Teprve roku 1715 byl povolán do nově budovaného honosného bádenského sídla v Rastattu, kde v intenzivní službě a plodné činnosti skladatelské i pedagogické ve vysokém věku dožívá.

Již od roku 1680 vycházela Fischerova díla tiskem - cembalové či orchestrální suity, varhanní skladby, mše, žalmy, nešpory, hudba instrumentální i světská. Mnohé duchovní skladby jsou dnes uchovány v archivech Křižovníků s červenou hvězdou v Praze nebo v archivech piaristů (Slaný). Do bádenského Rastattu je daleko a mnohé se ani tam nezachovalo v důsledku dalších politických a církevních změn.
Pro krásenské a ostrovské je však odkaz slavného skladatele Fischera výzvou k intenzivnějšímu zájmu o jeho hudbu, dnes uváděnou velmi zřídka a většinou jen zásluhou zapálených mladých hudebních nadšenců (Musica Flora, Capella Regia, Boni Pueri a další). Například areál obnoveného barokního kláštera a kostela Zvěstování Panny Marie v Ostrově k tomu přímo vybízí. Pokud tedy v budoucnu festival barokní hudby, pak k poctě J.C.F.Fischera v Ostrově a Krásně.

Ruppert Hartwig – (20.1.1927 - 2.6.2003) - iniciátor a propagátor obnovy památek, mezinárodního porozumění spolupráce v Karlovarském kraji, stál u zrodu Nadace Georgia Agricoly, která se zabývá obnovou hornických památek.

Ott Erhart – (4.11.1930 – 16.1.2001) – poslední cínař.